Jednak se mi zalíbilo to rozdělení závodu na dva – CEC2 pro ty začínající a CEC1 pro „zbytek světa“ - a potom, Martinova (nejen finanční, ale hlavně psychická) pomoc při opravách motorek po loňském crashi, mi ani nedovolila odmítnout.
Takže jsem zase tady... Je středa večer, já stojím na cílovce a přemýšlím o tom, že to nebyl asi nejlepší nápad! Předpovídají déšť (jako vloni) a mně se vrací mi vzpomínky na tu melu, na ty havárky, operaci, berle...
Martin Hobza, majitel a manažer týmu, se pro letošek rozhodl sestavit tým z lidí, kteří jsou nejen rychlí na trati, ale dokážou se podřídit týmové režii, táhnout za jeden provaz. To je totiž ve vytrvalostních závodech asi to nejdůležitější. A tak vznikl tým IBOS Eli Racing s jezdci Martinem Hobzou, Víťou Šopíkem, Romanem Michalákem a mnou, Zdeňkem Brabcem.
Bohužel, hned první závod přinesl komplikace, když Víťa zavolal 3 dny před 6hodinovkou, že se musí z pracovních důvodů omluvit. Martin začal žhavit telefonní linky a domluvil se na výpomoci s Michalem „Indy“ Dokoupilem. Celý tým to přivítal s nadšením, protože Indy je zrovna tím „týmovým hráčem“ a nejen rychlým jezdcem, kterého jsme potřebovali. A že budeme potřebovat i jeho rychlost nám bylo jasné už po příjezdu do paddocku – na soupisce byla jména jako Miloš Čihák, Jirka „Sid“ Dorňák, David Valenta, Kamil Holán, Radim Mácha, Přemek Glinz, Petr Holanec,... Na první pohled bylo jasné, že to asi nebude žádná jarní projížďka.
Do kvalifikací jsme nastoupili jen já, Martin a Roman, protože Indy se rozhodl celý den zdramatizovat a přijet až těsně před startem :-) Časem 2:13,4 jsem nám vyjel druhou pozici na startu, když se před nás dostali jen Vlčáci vedení Kamilem Holánem.
První infarktovou situací byl pro nás hned nájezd na start. Původně jsem měl startovat já (jako už tolikrát), ale nějak jsem úplně psychicky nezvládl to, že bych měl mít za zády toho, který mě na podzim „sundal“, a tak jsme nechali odstartovat Indyho. Ale jak už jsem řekl – Michal přijel na poslední chvíli a když byl otevřen výjezd z boxů na start, tak byl ještě v trenkách a motorce chyběla kola, čísla,... No, byly to nervy, ale nakonec se nám přece jen podařilo ho vystrčit z boxu včas!
Následovalo už „jen“ naše rychlé ježdění – 4 a ¾ hodiny téměř selanka. Díky nepovedenému startu Číhy z týmu BHR Racing Karviná měl Indy jen chvíli práci s Kamilem Holánem. Pak už jsme se jen pravidelně střídali a průběžně se pohybovali na 1. nebo 2. místě. Vynikající práci odvedl na trati Martin Hobza, kterého sice dojel a předjel David Valenta od Vlčáků, ale Martin si ho nenechal ujet a po pár kolech, kdy si Daviďáka „četl“ mu předjetí vrátil a posunul nás zpět na první místo.
Zhruba hodinu a čtvrt před koncem závodu to pak přišlo – obloha se zatáhla, začalo se blýskat a předpověď z letiště nevěstila nic dobrého. Na trati byl právě Martin, tak jako všichni, na suchých gumách - okamžitě jsme začali chystat Hondu CBR600 a moji R1 na mokro. Když začaly na trať padat první kapky, vyslali pořadatelé na trať Safety car, což asi zachránilo nejen výsledek spoustě týmům, ale hlavně zdraví většiny jezdců. Za Safety carem se dalo pomalou rychlostí kroužit i na hladkých gumách a týmy tak měly dostatek času připravit si stroje na mokro. Když byl závod znovu spuštěn, ihned jsme Martina vystřídali a na trať vyjel Indy na CBR600. Zbývalo zhruba 55 minut do konce a jedinou neznámou pro nás bylo, jestli Michalovi vystačí benzín. Najednou Indy zvedá na cílovce ruku – a je to tady. Kontrolujeme čas – zbývá 5 minut do cíle a máme přes minutu náskok na druhé „Čihákovce“ (BHR Racing team). Všichni si říkáme, že to určitě vyjde. Indy ale nezajíždí a tím nám všem pořádně zvedá tlak! Po vítězném projetí cílem se nám pak přiznal, že zvednutím ruky se omlouval jezdci za sebou za divoké předjetí!!!
Takže jsme to dali! Náskok na druhý BHR Racing Team Karviná (Čihák, Glinz, Dorňák, Balcar) jsme měli 2 minuty, na třetí tým Vlčáci (Holán, Valenta, Holanec, „Helmut“) pak 2:08 min. Skvěle jel celkově čtvrtý tým v pořadí HR Racing Team vedený Radimem Máchou, který (ač bez jezdců zvučných jmen) dojel pouchých 1,3 sekundy za podiovým umístěním!
Byl to parádní den a pro nás se skvělým výsledkem. Všichni na trati si zaslouží plné uznání a organizátoři pochvalu za skvělé zvládnutí dešťové komplikace! Tleskám všem a těším se naviděnou na Lausitzringu!
