Domů

Pro všechny z nás je Lausitzring úplně novým a neznámým okruhem, takže jsme využili možnosti k volným treninkům, které organizátoři z IV Racingu připravili. Výborně se na zcela neznámý okruh adaptoval Martin Hobza, který ve všech trenincích patřil k nejrychlejším v týmu. Příjemně překvapil i Víťa Šopík, který přestože má za sebou složitou operaci oka a stále ještě nevidí nejlíp a seděl na motorce po zimě poprvé, tak prokázal, že závodění má zkrátka v krvi!



Protože jsem byl ve volných trénincích o něco rychlejší než ostatní, tak jsem byl týmem pověřen jet kvalifikaci. Časem 1:53,7 jsem nám vyjel 4. místo na startovním roštu.



Při ranní rozpravě ještě nic nenapovídalo tomu, co nás v následujících hodinách čeká za drama. Zhruba půlhodinu před startem se zatáhlo, spustil se hustý déšť a tím se zbořily všechny strategie připravené pro závod. Zvášť Roman měl hlavu v presu, protože právě on je hlavním "stratégem" IBOS Eli Racingu... Kamil s Daliborem začali okamžitě chystat moji R1 na mokro, když přišlo rozhodnutí od vedení závodu o posunu startu. Ten byl nakonec posunut ještě několikrát, až padlo rozhodnutí, že v 10:15h sekonečně jede. Mezitím se na obloze několikrát vystřídalo sluníčko s deštěm, což zvlášť Romana přívádělo téměř k šílenství :-)



Nakonec padlo rozhodnutí, že vyjedu do zaváděcího kola na mokrých a pokud to podmínky dovolí, tak zajedu a Víťa odstratuje do zahřívacího kola už na motorce připravené klasicky na sucho. A tak se i stalo - trať byla z více jak 80% suchá a tak jsem hned zajel a Víťa vyjížděl do zahřívacího kola z boxové uličky. Po zkušenostech z Mistrovství ČR jsme předpokládali, že normálně dojede na start a postaví se na 4. místo, které jsme si vyjeli v kvalifikaci. Naší neomluvitelnou chybou je, že jsme se neseznámili s pravidly, která se v tomto od MČR nebo AlpeAdria šampionátu zásadně liší - pořadatelé nás postavili na samý konec startovního pole. Pro Víťu to byla, samozřejmě, infarktová situace, ale zřejmě ho i pořádně "nastartovala", protože jel jako o život - po 45minutách mi předával pomyslný štafetový kolík na 13. místě!



Mechanici mi nalili plnou a můj úkol zněl jasně - jezdit, dokud nádrž stačí, a to co nejrychleji, samozřejmě... Start z posledního místa a postupné prokousávání se startovním polem však využili soupeři na špici k tomu, aby nám uletěli. Přemek Glinz z BHR Racing Team Karviná nám dokonce nadělil kolo. Mým úkolem tedy bylo ztrátu na vedoucí jezdce minimalizovat. Po 30minutách strávených za řídítky jsem nadával, proč dělají ti japonci ty nádrže tak velké... Krizi jsem ale po několika kolech překonal a Romanovi jsem předával po 55minutách jízdy na 4. místě - ale hlavně se stejným počtem kol jako soupeři před námi!



Roman nejenže naši pozici udržel, ale dokonce bojoval o místo třetí. Po něm vyjel na trať Martin, který se měl pokusit získané pozice udržet. Na mě by pak zbývalo posledních 20-30 minut. Ale, člověk míní.... Martin se najednou začal pomalu polem propadat a tak se tým rozhodl ho stáhnout a poslat na trať mě. V boxech se pak ukázalo, že na Martinově Hondě se nepochopitelně zablokovala zadní brzda, takže nemohl jet to, co byl zvyklý...
Zbývalo 45minut do konce závodu a my byli na 7. místě. Jel jsem jak to šlo nejlíp - 1:51,4 byl můj nejlepší čas - a od první kola jsem se snažil i "odpočívat", protože 3/4 hodiny za řídítky je hrozně dlouhá doba.... zvlášť když už máte 55 minut za sebou...
Předjížděl jsem jak to šlo - z toho množství si pamatuju jen Petra Holance z týmu Vlčáci (toho nikdo nepřehlídne) a Martina Kučeru z HR Racing Teamu, týmového kolegu Radima Máchy... A pak už si pamatuju jen šachovnicový praporek a celý tým na boxové zdi divoce mávající a tleskající - nepopsatelně krásný pocit!



Zajel jsem do boxů a tam od ostatních uslyšel:" Ty vole, jsme třetí!!!"... Než jsem vyjížděl do toho posledního střídání, cítil jsem na sobě hroznou tíhu - viděl jsem, jak na mě celý tým spoléhá a moc jsem si uvědomoval, že je to na mě, už jenom na mě. V ten moment po zajetí do boxů to ze mě celé spadlo a já si do helmy pořádně zaslzel...



Z posledního místa to dotáhnout na bednu - kluci, to je přece paráda!!! Všichni jsem si pořádně mákli, my jezdci za řídítkama, Newmi, Kamil a Dalibor v boxech na našich motorkách, Lenka na boxové zdi při hlídání, při střídáních - všichni do jednoho jsme si to oddřeli...  ale stálo to za to!


IBOS Eli Racing Team: (zprava) Newmi, Martin, Víťa, Kamil, Dalibor, Roman, Lenča a já

Porada na stupních - kdo a na koho bude stříkat šampáňo...?


Martin "Mahony" závodí i u večeře...


...ale i já jsem volné chvíle trávil nad mapkou okruhu


Mechoši Newmi a Kamil jakoby si říkali: "A nezaprší a nezaprší...!"