Sezóna Mistrovství ČR pro mě začala NEJ překvapením na Hungaroringu - hned v první zatáčce si před mě lehl největší a asi jediný favorit sezóny Miloš Čihák a já se z překvapení probral až v cíli :-) Ještě větší překvápko nám všem Miloš připravil na Pannonii, kdy kvůli nespecifikovaným technickým problémům startoval z boxů, závod nedokončil a mně daroval první vítězství v Superbike!
Reportáž z Hungaroringu
Reportáž z Pannoniaringu
Nejpříjemnější závodní víkend jsem zažil v květnu v Brně na Masarykově okruhu, protože se toho podniku účastnila i druhá, Jevíčská, polovina našeho týmu v čele s Markem Káňou. Vždycky jsem se moc těšil, až mi to pojede tak, abych se Markovi vyrovnal a tohle byl první závod, kdy jsme zase potkali na dráze. Pro Marka tento závod sice znamenal pád hned v prvním kole, ale mně přinesl stříbrný pohár.
Reportáž z Brna (květen)
Nejnervóznější byl naproti tomu víkend na Mosteckém Autodromu. Když mi hned v úvodu první kvalifikace bouchnul motor, zdálo se, že je závod ztracen. Ale v tento moment se ukázala skutečná síla našeho týmu - díky všem se podařilo připravit, dovézt a namonntovat do rámu motor nový. Bronzový pohár, který jsem si vyjel, patřil mnohem víc mému tátovi, Martinovi Hobzovi, Drahošovi Komárkovi.
Reportáž z Mostu
Nejvíc si přeju zapomenout na červencový závod v Brně. Všechno probíhalo perfektně, až přišla závodní neděle se spoustou deště a mými špatnými pneumatikami. Jsem rád, že jsem to přežil ve zdraví...
Reportáž z Brna (červenec)
V první polovině sezóny jsem jel za IBOS Eli Racing vytrvalostní závody Czech Endurance Cup a to byly ty nejpohodovější závody. Týmovému manažerovi Martinu Hobzovi se podařilo sestavit tým ze samých ostřílených vytrvalostních jezdců a tak jsme si všechny závody mohli výborně užít. Nejpovedenějším vytrvalostním závodem pro mě paradoxně nebylo vítězství v prvním závodě v Brně, ale podnik na německím Lausitzringu. Jeli jsme tam všichni poprvé, učili jsme se trať a na závěrečnou stíhací jízdu za bronzem určitě dlouho nezapomenu!
Reportáž z 6hodinovky Brno
Reportáž ze 4hodinovky Eurospeedway Lausitz
Oficiální web IBOS Racing Teamu
A pak přišel poslední, a pro mě nejrozporuplnější, závod Mistrovství ČR - na Hungaroringu...
Do Maďarska jsem odjížděl jako vedoucí jezdec MČR Superbike a šlo o to, jestli skončím celkově první nebo druhý. Ve volných trénicích jsem potřeboval vyzkoušet převody s novým motorem. První půlhodinu jsem se jen tak vozil a zahříval se. Do druhého tréninku jsme změnili převody a já vyjel. Ve třetím kole, v zatáčce, kde havaroval Felippe Massa, mi přestaly fungovat brzdy. Měl jsem tam vytočenou pětku, takže všechno se pak odehrálo hooodně rychle - několikrát jsem sáhl po páčce přední brzdy a nic... takže zadní brzda, smykem zadního kola jsem motorku složil na bok, odstrčil se od ní a pak už jen ukrutný náraz nohama napřed do bariéry, až mě to celého zvedlo... ukrutná bolest, sanitka, nemocnice... otevřená zlomenina holenní kosti a dvojnásobná zlomenina lýtkové kosti pravé nohy, několikanásobná zlomenina levé holenní a lýtkové kosti, zlomený levý kotník, rozštípaná obě kolena, zlomenina pravého zápěstí, zlomenina hrudní kosti...
Od této chvíle už to zase tak rychle neprobíhalo, ikdyž - doktoři mi neustále tvrdí opak :-) Strávil jsem 2 měsíce v nemocnici, z toho jeden týden v Budapešti a doteď jsem absolvoval 6 operací. Po prvních operacích zněla prognóza doktorů dost smutně - minimálně 4-6 měsíců si nestoupnu, pak vozík, berle, suma sumárum 1 až 1,5 roku než se vrátím do normálního života. Ale díky skvělým doktorům, neústupné rehabilitační sestře, přátelům, rodině a hlavně mé manželce, no a taky trochu proto, že jsem chtěl, moc chtěl, už teď po 6ti měsících chodím částečně bez berlí, už měsíc chodím do posilovny, na rotopedu mám najeto 650km... Není to ještě, jak s oblibou říkám, žádná hitparáda, už několik dlouhých týdnů se učím chodit, ale chodím! :-)
Od začátku února se připravuji na sezónu 2010... Je to zatím pořád hodně o rehabilitaci, kotníky, kolena a kýčle tak, jak byly, o plavání, posilovně a rotopedu, a to s nejistým výsledkem, ale pokusím se o tom. 30. března mě čeká důležitá kontrola, kde mi doktoři řeknou, jestli už můžu sednout na motorku od prvního závodu a nebo jestli si budu muset počkat. Ale zase na ni sednu!
Přes to, co mě potkalo v závěru sezony, byl rok 2009 prostě NEJ - jsem Vicemistr ČR třídy Superbike! Naviděnou na okruhu :-)
Tady je krátká fotorekapitulace posledních 6ti měsíců:
Nemocnice v Budapešti se od těch našich zas tak moc neliší...
Takhle vypadají maďarské zevní fixátory - tak trochu poctivá kovářská práce :-)
První vyjížďka - po 4 týdnech ležení...
I invalidní vozík potřebuje občas mechanika :-)
Ve Znojemské nemocnici jsem, bohužel, jako doma. Pohár pro Vicemistra ČR převzal a přímo z Hořic mi ho do nemocnice přivezl můj táta.
První dny doma znamenaly radost a haldu starostí a problémů
Už o berlích, ale k chůzi to má ještě hodně daleko
I s fixátorem se dá jezdit
Neposlušné klouby se musí "přemluvit" silou, jinak to nejde...
