I letos mé závodní jaro začalo v Hlohovci, ale pak následovaly závody na pro mě neznámých tratích v u Dukovan a v Sezemicích na Pardubicku Příprava na květnový etapák pak pro mě vyvrcholila „Evropou“ – Memoriálem R.Meidla.
Trofeo Cinelli Velká cena Hlohovce
Trofeo Cinelli VC Hlohovce, to je pro mě už třetím rokem měřítko výkonnosti a toho, jak dobře nebo špatně jsem uplynulou zimu odtrénoval. A když to dopadne dobře, jako letos, dokážu z toho žít a pokračovat v tréninku hodně dlouho….
Celý týden před závodem jsem byl nervózní. Ale tak je to vždycky – a jak jsem později zjistil, nejen u mě. Letos nastupuji do své třetí cyklistické sezóny a ikdyž už loni to nebylo vůbec špatné a dokonce to jednou cinklo, mým dlouhodobým cílem je, aby to letos „bylo ono“. Pracuji na tom od poloviny listopadu a ta nejistota, jestli jsem tomu dal všechno a dokážu to zúročit, mi před Hlohovcem nasadila „motýlky do žaludku“ 😀
Závod byl od samého začátku hodně nervózní – bylo vidět, že spousta závoďáků je na tom po zimě jako já 🙂 Hned na třetím kilometru byl hromadný pád, kterému jsem se jen tak tak vyhnul. Ale pak už se jen letělo. V nájezdu na cíl jsem se pohyboval kolem 10. místa a chystal se na spurt. Bohužel, asi 100m před cílem v poslední vracečce to Míra Dobeš složil a abych ho nepřejel, musel jsem úplně zastavit a spurtoval jsem tak z nulové rychlosti. V cíli z toho bylo 6. místo (17. celkově) se ztrátou 8s na vítěze. Z Břeclavska jsem odjížděl hodně spokojený.
Fotogalerie ze závodu
Dukovanské okruhy
Do tohoto závodu v okolí jaderné elektrárny Dukovany jsem se přihlásil na poslední chvíli. Byl to další z mých premiérových závodů, ale potřeboval jsem se dostatečně rozzávodit před Tour de Kärnten.
Extraliga Masters Sezemice
Na Pardubicko jsem jel v domění, že mě tam čekají nějaké kopečky. Ale opak byl pravdou – závod se jede na naprosté rovině a tak z toho byl pro mě malý „osobáček“: průměr přes 41km/h na 85km dlouhém závodě.
Fotogalerie ze závodu
Závod Evropa – Memoriál Romana Meidla
„Evropa“ je závod „u baráku“, takže ho ve své dlouhé tříleté cyklistické kariéře jezdím pravidelně. Letos to bylo nejnáročnější – horko, vítr, déšť, bouřka, kroupy a hlavně hodně dobře nachystaní soupeři. Letos mi byl v závodě k dispozici Aleš Řehoř, ale nebylo to tím o nic jednodušší – spíš naopak. Neumím tímto způsobem jezdit a stálo mě to o dost víc sil – jak fyzických, tak psychických. Tuhle týmovou variantu závodění musíme víc natrénovat nebo se udřeme oba, Aleš i já 🙂 Síly na spurt po kopci v Hlubokých Mašůvkách už jsem nikde po kapsách nenašel, nicméně dojeli jsme do cíle s hlavním balíkem a pár hodně dobrých soupeřů zůstalo za mými zády – takže cíl splněn! Ale hlavně věřím, že jsem se sérií několika závodů po sobě dobře rozjel na etapový závod příští týden v Rakousku.
No a teď už balit na Tour de Kärnten! 😀